Blog

OSVĚTOVÝ ROZSUDEK (3.3.2016)

Znovu mě laskaví kolegové upozornili, že Česká televize natočila další z kauz, na kterých jsem pracoval. Po seriálu Případy 1. oddělení, které mě vyloženě nadchly a které již k mé lítosti skončily, jsem si pustil pořad ČT s názvem Rozsudek. A čekalo mne obrovské zklamání.

O pořadu sami tvůrci říkají, že „neopominutelnou součástí je i osvěta, divák díky příběhům může nahlédnout pod pokličku dnešní justice, může si udělat představu, co účastníka soudního jednání čeká.“

Nejsem pravidelným televizním divákem. Hrdě (a pravda – trochu snobsky) se hlásím k tomu, že televizor ani nevlastním. Nemám proto příliš kvalitní srovnání, ale dovolím si předpokládat, že horší pořad než zmíněný Rozsudek snad ani neexistuje. Pro množství procesních lapsů se divák nejenže nevzdělá, ale získá naprosto mylnou představu o průběhu hlavního líčení (nebo se v ní spíše utvrdí). Z účastníků a advokátů pak dělá, s prominutím, pitomce. Takhle ne, přátelé…

Nevím, čemu se hodlají napříště věnovat tvůrci Prvního oddělení, pánové Mareš a Malinda, ale podle všeho připravují nový projekt, kterým si snad v budoucnu trochu spravím chuť. Už aby to bylo.

PS: I tentokrát jsem čekal, kdo mě bude hrát, a doufal jsem, že už to bude konečně někdo pořádnej. Třeba Sagvan Tofi.

Hrála mě ženská…

——————————————————————————————————————————–

TELEVIZNÍ HVĚZDA (12.1.2016)

Kdyz jsem se rozhodl venovat se trestnimu pravu, vzala si mne pod kridla moje vynikajici kolegyne a kamaradka; prizvala me k obhajobe naseho klienta, ktery byl obvinen z loupeze a pobodani duchodkyne v panelakovem byte. Nasledna rekonstrukce ukazala, ze nas klient zlocin nespachal a ze pachatelem je ocity svedek udalosti (ze ktereho se nakonec vyklube dokonce hledany vrah taxikare).
Po mnoha letech se kamarad diva na televizi a pribeh mu napadne pripomina jednu z mych historek, ktere do te doby bral (v lepsim pripade) s rezervou. Napise mi hned sms…
A je to tak. Muj prvni pripad byl zfilmovan v Pripadech prvniho oddeleni.
I tesil jsem se, kdo me bude hrat. Nekdo slavnej, jako Sagvan Tofi. Ale nakonec byla role mladeho obhajce, ktery vyresi pripad prakticky sam, ze scenare vyskrtnuta a vsechny zasluhy pripsany policii. Ale ja se na ne nezlobim!

PS: Pripad je pochopitelne lehce pozmenen, ale je opravdu prekvapujici, kolik detailu kauzy se do scenare dostalo, i kdyz nejsou pro dej rozhodujici; neco bylo dokonce trochu zveliceno, aby melo v pribehu sve misto. Tak napriklad: Kam se podel Ziguv pes, kdyz ho jde policie zatknout?

——————————————————————————————————————————–

BLÁBOL (20.11.2015)



Advokati casto oznacuji Usneseni o zahajeni ttestniho stihani, resp. jejich oduvodneni, za blaboly. A casto nespravedlive.
Jenze jak jinak oznacit tento text?

——————————————————————————————————————————–

TAK UŽ TO CHODÍ, VÍTE… (28.7.2015)


Některé věci se klientům špatně vysvětlují.
Klient se dostaví s tím, že mu Dlužník dluží určitou částku, ale že má podepsané uznání dluhu. Výborně! Co může být jednoduššího?!
Červenec 14 Podáváme žalobu a v ní explicitně uvádíme, že si dlužník nepřebírá poštu, a tedy není vhodné rozhodovat Platebním příkazem, který je třeba doručit do vlastních rukou. Klient má radost.
Září 14 Dotazujeme se na stav řízení, ve kterém se nic neděje. Klient má stále radost.
Leden 15 Soud vydává platební rozkaz. Klient si klepe na čelo. Advokát zuří.
Březen 15 Soud ruší platební rozkaz, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou. Klient zuří. Advokát komentuje patnáctou nejčastější replikou v advokacii: Já to říkal!
Duben 15 Dotazujeme se na stav řízení. Advokát je unaven, klientovi raději nic neříká. Následně soud rozhoduje rozsudkem pro uznání, tedy bez nařízení jednání. Advokát hlídá plnou moc. Klient jásá.
Květen 15 Máme právní moc, třikrát hurá. Klient se raduje, advokát žádá o vyznačení doložky právní moci.
Červen 15 Po měsíci a půl (a dvou urgencích) úřednice doplňuje k rozsudku jednu větu (doložka právní moci) a zasílá rozsudek advokátovi. Advokát zasílá předexekuční výzvu a obratem zpracovává návrh na nařízení exekuce.
Červenec 15 Soudní exekutor upozorňuje, že v rozsudku je uvedeno datum vydání duben 14 (tedy ještě před podáním žaloby) a rozsudek odmítá vykonat, resp. předat exekučnímu soudu. Klient zuří, advokát ztrácí nervy i pocit smysluplnosti své práce a projíždí inzeráty s nabídkou práce v zahradnictví.
Za rok od podání žaloby máme pravomocný rozsudek, který ovšem nelze vykonat. Následovat bude žádost o vydání opravného usnesení. To se bude rozesílat. Pak vyznačovat právní moc. Pak opět zasílat předexekuční upomínka. Pak čekat na nařízení exekuce. Dlužník pravděpodobně ani neví, že se „něco děje“.
Naprosto banální žaloba, ve které nebylo ani nařízeno jednání, není ani po roce rozhodnuta, natož vykonána.
„Jak je tohle možný?,“ ptá se klient. „Tak už to chodí, víte…“
Až Vám příště advokát řekne, že blbá dohoda je lepší než dobrej rozsudek, vzpomeňte si…
——————————————————————————————————————————–
PŘÍBĚH S POUČENÍM (13.5.2015)

Často jsem slýchával horrorové historky o tom, kterak je našimi soudy vykládán institut nutné obrany. Dnes jsem měl tu čest osobně a je mi z toho nevolno.

V rámci povinnosti mlčenlivosti se nesluší popisovat detaily případu, tak snad jen poučení, které s rozsudku plyne:

- Pokud tě někdo napadne, dej si ruce za záda a klekni si.
- Během napadení nekřič bolestí, nechceš přece rušit noční klid.
- Napadne-li někdo tvého kamaráda, zavři se v autě a zavolej policii. Kamarád má jistě tuhý kořínek, deset až patnáct minut vydrží a večer v nemocnici se tomu společně zasmějete.
- Tvoji kamarádi a rodina jistě pochopí, že rozhodnutí nepomoci kamarádovi bylo jediné správné. Tvoji přítelkyni určitě ohromí, jak racionálně jsi se navzdory krizové situaci zachoval, až jí to u nemocničního lůžka kamaráda budeš barvitě popisovat.
- Poté, co budeš (navzdory všemu) orgány činnými v trestním řízení obviněn ze spáchání přečinu ublížení na zdraví ve fázi pokusu a přečinu výtržnictví, (pozor – to je nejdůležitější) PŘIZNEJ SE KE VŠEMU!!! Jistě chápeš, že kdo se nepřizná, ten neprojevuje lítost, a kdo neprojevuje lítost, nezaslouží slitování.

A teď vážně: Paní státní zástupkyně, paní soudkyně, to vy doma učíte svoje děti? …

——————————————————————————————————————————–

PŘEKVAPIVÁ ROZHODNUTÍ (6.5.2015)

Řada klientů si stěžuje, že naše soudy vynášejí nepředvídatelná rozhodnutí. Cítí se zmatení, zklamaní, zaskočení. Pokud se tak necítím já, je to proto, že už jsem se naučil nic neočekávat, nic nepředvídat a hlavně nic neslibovat.

Na dotazy klientů nezřídka odpovídám: „Chtít po mně v tuto chvíli znát výsledek řízení je jako chtít, abych věštil z křišťálové koule, kterou jsem zapomněl doma.“

No dobře, slovy klasika: Trošku jsem si zapřeháněl. Zpravidla výsledek tuším a v rámci možností i předvídám.

O to víc mi pak vyrazí dech nečekaná zpráva. Například ta, že Nejvyšší soud státu New York přiznal právo na žalobu a právní zastoupení… šimpanzům!

Gratuluji Herculovi a Leovi. Doufám, že velký den oslavili společně, blechy si při této sváteční příležitosti vzájemně vybrali příkladně, k večeři zakousli obzvláště chutný banán a šimpanzí dámy k nim večer pojaly mimořádné sympatie. Chlapci, do toho!

——————————————————————————————————————————–
OBHÁJCE EX OFFO (1.10.2014)




Za 3 roky, co mám vlastní kancelář, jsem převzal a z větší části ukončil 96 trestních kauz: od nepodstatných prkotin (nikoli z ohledu klientů) až po opravdu rozsáhlé případy, které řešil ÚOOZ. Dovolím si říct, že mě to řadí mezi víceméně protřelé advokáty. A jako většina „trestařů“ pracuji i jako obhájce ex offo, tedy zpravidla v případech nutné obhajoby, kdy si klient nezvolí svého obhájce na plnou moc.

A přesto, nebo právě proto, mě nepřestává šokovat přístup některých klientů, resp. jejich nedůvěra v obhajobu ex offo.
Vezměme si příklad, kdy jsem ustanoven v noci, přijedu na místo, po poradě s klientem s ním absolvuji výslech, popřípadě i výslechy ostatních obžalovaných. Po půlnoci přijíždím domů a črtám si koncept stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Ráno koncept dodělám a odešlu na příslušné oddělení Policie ČR. V poledne pak uháním na vazební jednání, kde (světe, div se) je klient propuštěn ze zadržení. Poté následuje několik dní klidu před bouří, kdy se nic neděje. Tedy kromě opakovaných telefonátů klienta a opakovaného ujišťování, že je to normální a že vyšetřovatelé opravdu neřeší pouze kauzu mého klienta. Zpravidla za užití opakovaného vtípku, že pokud chtěl, aby jeho věc byla řešena přednostně, mohli jsme jej ponechat ve vazbě. (Uznávám, že kromě mě se mu nikdo nikdy nezasmál.)

Opravdové překvapení přijde po týdnu, zpravidla den před nařízenými výslechy, kdy se ozve jiný advokát s tím, že obhajobu přebírá. Nezřídka je velmi překvapen, když mu tvrdím, že na úkony se dostavit musím, dokud mi nepředloží plnou moc, kterou (prý ve spěchu) nemá od klienta podepsanou. V tu chvíli již chápu, že kolega se trestnímu právu nevěnuje. Nevadí – pošlete mi alespoň konvertovanou plnou moc s elektronickým podpisem do datové schránky. Aha, konvertovat neumí a datovou schránku přece může používat jen pro komunikaci s orgány veřejné moci.
Následuje tedy osobní schůzka s klientem, kde dojde k ukončení zastupování a převzetí spisu. To už mi nedá a zeptám se: proč jste si zvolil jiného obhájce? „Když on mě pan doktor před lety perfektně rozvedl a navíc… víte, to ex offo je takové, že vy se tomu za ty peníze stejně moc nevěnujete, ne?“

Takže kolega je civilní advokát, umí „vyhrát“ rozvod, účtuje si víc než já a s „trestem“ nemá příliš zkušeností. (To samo o sobě samozřejmě neznamená, že případ nezvládne.) Přesto má od klienta větší důvěru, protože já jsem JEN ex offo.

Popravdě tomu moc nerozumím a kladu si otázku z čeho pramení ta nedůvěra. Možná mi v hledání odpovědi pomůže zalistovat v oblíbených knížkách – tentokrát (a na těchto stránkách opět) Povídky z první kapsy.

Karel Čapek – Případ Selvinův
„A teď si vezměte proces: trval všeho všudy půl dne. Frank Selvin prostě tvrdil, že je nevinen, že byl na procházce, pak šel rovnou domů a spal. Žádný ze svědků nebyl podroben křížovému výslechu. Advokát Frankův – to se rozumí ex offo, protože paní Selvinová na lepšího advokáta peníze neměla – byl takový starý dobrák a idiot, který se omezil na to, že upozorňoval na mládí svého nerozvážného klienta a se slzami v očích prosil velkodušné porotce o shovívavost.“

Tak to Vám, pane Čapku, pěkně děkuju.

——————————————————————————————————————————–

ČLOVĚK JE SKRZ NA SKRZ PROLHANÁ POTVORA (9.9.2014)

Je tak nějak známo a také předpokládáno, že čerstvý absolvent neumí vůbec nic! Nepamatuji si, že by mi u některého z pár pracovních pohovorů, kterých jsem se jako absolvent zúčastnil, byly kladeny odborné otázky. Ne jinak je tomu u nás. Proč taky? Zaměstnavatel očekává, že uchazeč opravdu vůbec nic neumí.
Vyvstává tedy otázka, co nás na té škole učí. No, samé blbiny. Třeba presumpci neviny nebo zásadu in dubio pro reo, podle které má soud rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud má o jeho vině důvodné pochybnosti, které nelze odstranit. V praxi je ovšem tato zásada nezřídka přehlížena a zmíní-li jí obhájce v rámci svých projevů, dočká se v lepším případě povytaženého obočí.
Nedávno mne zaujal případ klienta, který byl na kamerovém záznamu spatřen, kterak dvakrát opouští prodejnu s plným batohem kradeného zboží.
Poškozená udělala inventuru a nahlásila vše, co jí bylo „odcizeno“. I nelenil jsem, oprášil středoškolskou matematiku a dal se do počítání. V těch dvou batozích (o cca 35 litech) můj klient dokázal odnést zboží o objemu 186 litrů a váze 432 kg. Úctyhodný výkon, říkám si. Při výslechu poškozené tato pochopila, kam otázky míří dříve než soud (nepochybně v důsledku toho, že moc dobře věděla, že si „tak trochu zapřeháněla“) a vrhla se se zuřivým řevem k mé lavici. Až vyhrůžka udělení pořádkové pokuty ji přiměla setrvat v ohrádce, ovšem s komentářem, že na otázky toho ďáblova advokáta odpovídat nebude. No, budiž…
Otázka je, jak s touto informací naloží soud. Obžalovaný něco odnesl, to není sporu. Poškozená lže, o tom není sporu. Ale co tedy bylo odcizeno?
I rozhodl soud šalamounsky! Obžalovaný byl shledán vinným krádeží celého arzenálu, ale byl mu udělen trest vpravdě symbolický. Již jsem si začal črtat koncept odvolání, když se ke mně protřelý klient naklonit: „Ale pane doktore, to je přece výhra.“ Odvolání nebude.
A tak si můžu jen připomenout povídku Karla Čapka – Naprostý důkaz:
„Víš, Toníku,“ povídal vyšetřující soudce Mates svému nejbližšímu příteli, „to je věc zkušenosti; já nevěřím žádným výmluvám, žádnému alibi a žádnému povídání; já nevěřím obviněnému ani svědkům. Člověk lže, i když ani nechce; tak třeba takový svědek ti přísahá, že proti obviněnému nechová žádné nepřátelství; a přitom sám neví, že ho v hloubi duše, víš, v podvědomí nenávidí z nějaké té potlačené nenávisti nebo žárlivosti. Všecko, co ti vypovídá obviněný, je předem vymyšlené a narafičené; všecko, co ti vypovídá svědek, se může řídit vědomým nebo i nevědomým úmyslem obviněnému pomáhat nebo přitížit. Holenku, to já znám: člověk je naskrz prolhaná potvora.

——————————————————————————————————————————–

REKLAMA (28.9.2014)

Když už mám tu reklamu i na ČT, to se teď klienti jenom pohrnou!

——————————————————————————————————————————–

MŮJ MILÝ ANONYME, … (24.9.2014)
Tento profil nevnímám jako reklamu na svou advokátní kancelář. Popravdě řečeno – spíše potenciální klienty odrazuje, protože po přečtení několika příspěvků čtenář snadno dospěje k závěru, že jsem výhradně trestní advokát. Prostě o sebelépe napsané smlouvě se dobrá historka vyprávět téměř nedá… (Někdy to zkusím.)
Nicméně je pravdou, že kdysi jsem měl určitou potřebu si slepou uličku internetové inzerce prošlapat sám. I zaplatil jsem si reklamu na Googlu i zde na Facebooku. A výsledek se brzy dostavil: začaly mi chodit anonymy.
Na mých internetových stránkách lze využít k odeslání zprávy formulář, kam odesílatel vyplní svůj e-mail, který pochopitelné může byt zcela smyšlený.
A tak mi od uživatele (jistě pravého) e-mailu, který nelze publikovat, ve 22:58 přišel zvídavý dotaz:
„Od kdy muzou advokátni kancelare reklamu?! Demente podvodnickej ! “

Nedočkavý tazatel nepočkal na mou odpověď a ve 22:59 přispěchal s novým poznatkem:
“ a ještě k tomu ses jenom Mgr. ty hvězdo: D“ – Tentokrát s uvedením e-mailu: picus@ses.cz.
Rád bych proto využil příležitosti a odpověděl touto cestou:

Můj milý anonyme,
obávám se, že Vámi zadané adresy nejsou aktivní. Odpověď na Vaši otázku je trochu komplikovanější, ale máte-li na mysli reklamu toho typu, na který reagujete, pak zhruba od roku 2003.
Ano, můj akademický titul je magistr a mohu Vás ujistit, že splňuji veškeré podmínky pro výkon advokacie, stejné jako mnoho držitelů stejného titulu, kteří pracují jako advokáti, soudci, exekutoři či příslušnici jiných právnických profesí. Naopak řada držitelů titulu JUDr. (na kterýžto patrně narážíte), nedosáhla vzdělání takového druhu a typu, který by jim umožňoval advokátní profesi vykonávat. I tak mě ovšem těší, že Vás zjištění o mém akademickém titulu rozveselilo, soudě dle připojeného emotikonu.

Zůstávám s pozdravem
Mgr. Daniel Tobola,
advokát

——————————————————————————————————————————–
MINISTERSTVO KOUZEL A ROZHODČÍ SOUD ČR (19.9.2014)

Vždycky je dobré mít před jednáním v záloze nějaký ten icebreaker. Někdy je ale opravdu nečekaný…
A tak jsem hrdě nakráčel k jednání u Rozhodčího soudu a z čekárny si nesl plnou náruč dokumentů. Přísedící na mne překvapeně pohlédla a říká: – Co to je?
Nervózně jsem začal prohlížet všechno možné: poklopec zapnutý, kravata rovně, ze spisu nekoukal žádný časopis ani nic jiného nevhodného, na košili žádná skvrna. Co má asi na mysli?
- Ten odznáček. – povídá a ukazuje na klopu saka.
- Aha. To se omlouvám. To na sako asi nepatří.
- Ale to se neomlouvejte! Mne jen zajímá, co to je.
- Znáte knižní sérii o Harry Potterovi?
- Samozřejmě!
- No tak tam je taková instituce, která se jmenuje Ministerstvo kouzel. A toto je takový odznak jeho zaměstnanců.
- A vy jste takový fanoušek Harryho Pettera?
- To ani ne. Ale jsem si plně vědom toho, že velká část klientů si najímá advokáta, ale čeká kouzelníka.
A tak se začal senát smát a usmíval se až do konce jednání. A pak, že odznak na sako nepatří…
——————————————————————————————————————————–
BYL BYSTE PRO ZNOVUZAVEDENÍ TRESTU SMRTI? (16.9.2014)

„Určitě ano,“ odpověděl dnes vicepremiér Vlády ČR a předseda hnutí ANO.

Máme se tedy bát, že směřujeme ke změně ústavního pořádku, že se naše legislativa vrátí před rok 1989 a že Česká republika vypoví nebo poruší mezinárodní dohody, kterými je vázána? Určitě ne. Samozřejmě se „naštěstí“ jedná jen o nepromyšlený, populistický blábol, který nemusíme (a vlastně ani nemůžeme) brát vážně.
Ale určitě by se takové heslo vyjímalo na plakátech, jimiž v těchto dnech Anonisté hyzdí centrum Prahy: Trest smrti? Prostě ho vykonáme!

PS: Pokud si myslíte, že téma trestu smrti je tématem, které nelze pojmout s humorem, vězte, že John Oliver to dokáže:
http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/last-week-tonight-s-johnem-oliverem-trest-smrti

——————————————————————————————————————————–
MOBILNÍ KANCELÁŘ(5.9.2014)
Jeden z důvodů, proč mám rád svojí práci, je fakt, že naprosto postrádám takzvaný sitzfleisch. Často ale dlouhé hodiny v křesle nahradí hodiny za volantem. A tak, když mi dnes vyšlo pár hodin mezi soudy, nikam jsem nespěchal, zaparkoval u lesa a otevřel si mobilní kancelář. Vůbec nic mi nechybělo a čerstvý vzduch udělá jednomu taky dobře.
Cestou zpátky do kanceláře mi volala kriminálka a zabředli jsme do pozoruhodného rozhovoru.
Vyšetřovatel: Dobrý den, já vám volám, že jsme zadrželi toho… Vy řídíte?
Já: Ano.
Vyšetřovatel: A máte handsfree?
Já: Ano.
Vyšetřovatel: Dobře. No, já vám volám, že jsme zadrželi toho….
Já: Moment! … (Po několika sekundách:) Pardon, oni tu chytaj.
Vyšetřovatel: Neříkal jste, že máte handsfree?
Já: Já ho mám.
Vyšetřovatel: A používáte ho?
Já: Samozřejmě. K čemu by mi jinak bylo?
Vyšetřovatel: No, já myslel, jestli ho používáte právě teď.
Já: Jo tááák. Ale to jste se neptal.
Tak to vidíte – vyšetřovatel a neumí pokládat otázky.

——————————————————————————————————————————–

  • Kontakt

    Mgr. Daniel Tobola, advokát
    Revoluční 17
    Praha 1, PSČ 110 00
    Kde nás najdete

    tel:212 242 111
    tel:736 538 701
    fax:212 242 112
    info@aktobola.cz
  • Napište nám